Trenér Milan Furik musel v neděli se svým týmem zkousnout hořkou prohru na půdě Bohumína. Jiskra nebyla horším týmem, což po utkání uznal na svých sítích a webu domácí Bospor. Přesto dvě individuální chyby hráčů Jiskry umožnily jít Bohumínu v závěru první půle do dvoubrankového vedení. Po změně stran, kdy se většinou hrálo na polovině domácích, Jiskra dobývala bohumínskou bránu marně.
Prohra v Bohumíně patří mezi ty zbytečné, souhlasíte?
„Co k tomu říct… prohra mrzí, ale fotbal je o chybách. Paradoxní je, že my jsme jich tolik neudělali. Dvě fatální ovšem ano, soupeř je potrestal. To byl hlavní rozdíl. Souhlasím s tím, jak zápas hodnotila druhá strana. Vyhrál šťastnější, nikoliv lepší tým. Musím říct, že druhý poločas, i když se Bohumín zatáhl, tak naše převaha v poli byla velká. Bohužel ale bez gólového efektu. Do zavřené obrany jsme se těžce dostávali.“
Z čeho pramenily ty dvě chyby?
„Bylo to o fotbalovosti. Šlo o zbytečné ztráty ve středu pole. My jsme chtěli pořád kombinovat, myslím, že v první půli, kdy byl zápas více otevřený, se nám to i dařilo. Druhá chyba, ta byla nešťastná – odraz míče do ruky. Penalta a soupeř vedl 2:0. Jinak velkých šancí na obou stranách bylo minimum. Bohumín vymačkal z minima maximum, nám se to nepodařilo.“
Přesto jsme v první půli měli několik šancí. Například po prvním gólu Bohumína jsme mohli rychle vyrovnat.
„Byly tam velké šance, to ano. Při té první Patrik Kundrátek dobře prošel po pravé straně a rozhodl se jít do střely. V pořádku… Další šanci měl Peťa Navrátil, ještě za stavu 0:0. Je to velká škoda. Určitě jsme nebyli v Bohumíně horším týmem, chtěli jsme hrát fotbal. Ztráta bodů hodně mrzí.“
Jeden moment ve druhé půli se vám obzvlášť nelíbil. Prozradíte který?
„Předně chci říct, že nespoléháme na to, že bychom hráli proti deseti. Ale zákrok, který se udál před střídačkou domácích, měl být oceněn úplně jinou kartou, než žlutou. To jsou momenty, které zápas mohou rozhodovat.“
Fanoušci patrně neví, o co přesně jde. Budete konkrétnější?
„Jde o faul na Honzu Kolíska. Dívali jsme se na opakovaný záběr, byl to zákrok, který na hřiště nepatří. Honza to opravdu schytal, měl tam krvavý šrám na noze. Ještě, že to je jeden z těch tvrdších hráčů. Zákrok to byl opravdu nebezpečný.“
Přesto jste dokázali soupeře po změně stran zatlačit. Co chybělo k tomu, abyste se prosadili gólově?
„Na můj vkus jsme posílali málo míčů za obranu soupeře. My jsme vždy míč zatáhli po šestnáctku, snažili jsme se kombinovat v jejím okolí. Bohumín ale zodpovědně bránil ve velkém počtu hráčů. Pro nás to bylo složité. Měli jsme více nakopávat míče a zkoušet třeba nějaký odraz. V závěru jsme šli na tři útočníky. Potřebovali jsme živou vodu v podobě kontaktního gólu. Pak si myslím, že bychom dokázali i srovnat. Bohužel se tak nestalo.“
