Furik: Cílem U19 je usnadnit klukům přechod do mužské kategorie

Devatenáctka po více než třiceti letech hrála Moravskoslezskou divizi. Starší dorostenci v těžké konkurenci obsadili solidní 11. místo a soutěž pro Rýmařov udrželi i pro příští rok. Umístění ale nebylo tím hlavním cílem, o který devatenáctce šlo. „Divize pro nás má velký význam. Našim klukům hodně usnadní přechod do mužské kategorie,“ říká trenér U19 Kamil Furik. Jeho slova potvrzuje fakt, že šest jeho svěřenců si, zejména v průběhu jara, zahrálo v mistrovském utkání za áčko Jiskry.

Obsadili jste 11. místo v premiérové sezóně v dorostenecké divizi. Je to úspěch?

„Určitě to úspěch je. I když, jak jsem říkal po podzimu, chtěli jsme být do 10. místa. O kousek nám to uteklo. Po podzimu jsme byli 11., zůstali jsme tak i na konci sezóny. Vzhledem k výsledkům a předvedené hře jsem určitě se sezónou spokojený. Určitě jsem spokojen s tím, že jsme soutěž udrželi. Jak se ukázalo, sestupovala tři družstva. My jsme nakonec měli na sestup náskok deseti bodů, což je docela velký polštář.“

Proč myslíte, že vám to 10. místo nakonec nevyšlo? Co vám chybělo?

„Spíše to byla nováčkovská daň, kterou jsme si vybírali hlavně na podzim, kdy výsledky mohly být lepší. Jarní část už byla podle našich představ. V pěti utkáních jsme prohráli o jediný gól s družstvy ze středu tabulky. Na 10. místo nám ve finále chyběly 4 body, takže to bylo asi kvůli těmto zápasům. Na jaře jsme si ale dokázali, že můžeme hrát rovnocennou partii s mnoha týmy. S béčkem Opavy jsme dostali gól v nastaveném čase a prohráli o jedinou branku. Se Vsetínem jsme doma prohráli o gól, s Prostějovem, Uničovem nebo v Hranicích, které nakonec postoupili z druhého místa. Kdyby se bodovalo v těchto zápasech, mohlo být naše umístění lepší. Naopak mě mrzí, že jsme nedokázali vyhrát v Havířově, kde jsme jen remizovali. Byl to asi zápas, který mě na jaře nejvíce mrzel.“

V čem si myslíte, že se kluci nejvíce zlepšili?

„Největší posun je asi v týmovosti. Fotbal je kolektivní hra. V tom jsem viděl největší posun. Kluci měli chuť hrát, bojovali o každý výsledek. Šlo vidět, že rostou a na soutěž si zvykají. Jak si na podzim zvykali na to, že je soutěž rychlejší a kvalitnější, na jaře už se s tím v pohodě srovnali.“

Jakého výsledku si nejvíce ceníte?

„Všech vítězných zápasů. Bodovali jsme v 16 utkáních, takže ve větší polovině. Cením si všech výher. To nejcennější je asi podzimní proti Vítkovicím. Šlo o jedinou porážku Vítkovic v sezóně. To bylo nejvíce. Dokázali jsme otočit i nepříznivé výsledky. Třeba ve Starém Městě jsme prohrávali 1:4, nakonec jsme tam 7:4 zvítězili. Kluci se nepoložili a dokázali zápas otočit.“

Negativem je asi počet obdržených branek, který máte druhý nejvyšší.

„To je dáno zejména podzimní částí, kde jsme dostali deset branek v Uničově a ve Valašském Meziříčí. I v některých dalších utkáních jsme dostali hodně gólů. To je ta, jak jsem říkal, nováčkovská daň. V jarní části soutěže to bylo mnohem lepší. Pouze Vítkovice nám to v domácím prostředí vrátily a zvítězily 8:1. My jsme ale nejeli v kompletní sestavě, někteří hráči už byli s A-týmem. To se ale dalo čekat. Za jarní část máme téměř vyrovnané skóre vstřelených a obdržených gólů. Obdržených branek je tedy dost, berme ale v potaz to, že jsme jich hodně dali. Máme asi šestý nejlepší útok soutěže, čemuž nejvíce přispěl Roman Marek, který je s 33 góly nejlepším střelcem divize. Obhájil tak minulou sezónu, kdy byl nejlepším střelcem krajského přeboru.“

Je pro Jiskru dorostenecká divize velkým přínosem?

„Určitě ano. I proto jsme do ní šli. Chtěli jsme a hlavním cílem bylo, aby kluci měli snadnější přechod do mužské kategorie. Myslím, že se to právě v této sezóně nadmíru vyplatilo. I přes problémy, které byly v A-týmu. Až šest dorostenců v průběhu ročník naskočilo za rýmařovské áčko. Tři z toho na jaře nastupovali za áčko pravidelně. Takže přínosem to určitě bylo. Někdy to sice vypadalo, že v divizi jsme tak trochu za otloukánky, protože když se člověk podívá na mapu soutěže, tak ji hrají spíše větší města. My s Bílovcem patříme k nejmenším, když vynechám Staré Město jako předměstí Uherského Hradiště. Tím chci říct, že oddíly z větších měst mají větší možnosti výběru hráčů, z nichž mohou čerpat. Myslím si ale, že jsme sehráli důstojnou roli a pevně věřím, že s rýmařovským fotbalem se musí počítat i v příštích letech. Byť to bude o něco těžší, protože mimořádně silné ročníky nám postupně přecházejí z dorostu k mužům.“

Bylo těžké skládat tým, když řada hráčů, navíc klíčových, musela doplňovat áčko?

„Ani ne. Věřil jsem všem klukům, které jsem měl v kádru. Samozřejmě, když někdo vypadne, a do A-mužstva jdou vždy ti nejlepší, tak je musíte někým nahradit. Ale šanci tak alespoň dostávali ostatní kluci, kteří se mohli předvést. Zas tak velký problém to pro nás nebyl. Tento tým byl dost vyrovnaný, dokážu si představit, že by každý z hráčů mohl dostat šanci v A-týmu. Na každém z kluků byl vidět progres.“

Kolik hráčů vlastně v devatenáctce skončilo a přesune se do mužské kategorie?

„Končí asi devět hráčů, z hlavy teď přesně nevím. Ale zase jiní kluci se posunou. Pokusíme se mužstvo doplnit vhodnými hráči z okolí. Musíme si hráče vychovávat. Když bude možnost sem někoho přivést, tak se o tom pobavíme. A kdo tedy končí? Například kluci, kteří už za áčko letos hráli. Třeba Roman Marek, náš nejlepší střelec. Ten o sobě dával v posledních sezónách hodně vědět. Na jaře se téměř prokousal na pozici nejlepšího střelce áčka za celou sezónu, na Čikla mu scházel gól. Otazník visí nad Tomášem Furikem. Ten by mohl ještě rok za devatenáctku hrát, ale přípravu asi zahájí s áčkem. Tak uvidíme, zda se natrvalo přesune k áčku, nebo bude ještě rok s námi. Končí i Saša Koryťák. Ten je hráčem Břidličné a bude záležet na něm, zda bude chtít zpět, nebo zda se rozhodne pokračovat tady v Rýmařově. Dalším, kdo končí je Honza Zapletal, který na jaře v posledních utkáních ukázal, že si může říct o šanci hrát za áčko. Těch jmen je ale více, jako je Milan Pospíšil, kterého limitovalo v závěru sezóny zranění nebo Ondra Hrnčíř či Kuba Gorčík, Adam Přecechtěl a nebo Ondra Křenek, který se na jaře vrátil po dlouhodobém zranění. Myslím, že přípravu s áčkem by měli zahájit všichni, co z devatenáctky vyšli. Bude potom záležet na nich a na  trenérovi, koho si v kádru ponechá, a koho pošle na hostování do klubů z okolí, které hrají krajské soutěže, aby pak znovu dostali šanci později v áčku. Jako třeba svoji šanci chytl za pačesy Honza Tihelka, kterému prospělo hostování ve Staré Vsi.“