Furik hodnotí sezónu: Pozitiva? Zapojení mladých hráčů

S odstupem pár dnů zhodnotil trenér áčka Jiskry Milan Furik nedávno skončenou sezónu. Rýmařovští fotbalisté v ní nakonec obsadili 10. místo. Ačkoliv trenér Jiskry nebyl s 10. místem spokojen, sezónu vyloženě negativně nehodnotí.

Je pár dnů po sezóně, tak jak hodnotíte konečné umístění?

„Záleží na tom, z jakého úhlu se na to podíváme. S ohledem na to, jak se vyvíjela tabulka na začátku jarní části, tak můžeme být za konečné 10. místo rádi. Jak známo, tak v předposledním přípravném utkání se nám zranili klíčoví hráči a vstup do jara nám vůbec nevyšel. Takže jsme se pohybovali na chvostu, dokud se nám nepodařilo udělat bodovou šňůru, kterou jsme se dostali nahoru. Bylo úlevou, že jsme o záchranu nehráli až do posledního kola. Ale s 10. místem spokojeni být nemůžeme, stejně tak s pasivním skórem. Byť musíme uznat, že je to důsledek toho, jak se sezóna vyvíjela, či jaký kádr jsme v jejich jednotlivých fázích měli k dispozici.“

Když se nebudeme bavit o výsledcích, tak jaká pozitiva na skončené sezóně vidíte?

„To je jasné. Hovořili jsme o tom v průběhu jara několikrát. Jedním z pozitiv je určitě zařazení mladých hráčů do kolektivu. Kádr jsme hodně rozšířili a omladili. Příležitost dostala spousta našich dorostenců, což musí být jednoznačné pozitivum. Generační obměna musí jednou přijít. My se k ní blížíme, nebo už jí procházíme. Vzhledem k tomu, kolika hráčům jsme dali prostor, a jak s nabídnutou příležitostí naložili a uspěli, to je asi největší pozitivum.“

V této sezóně jste nasadil přes třicet hráčů. Zažil jste někdy tak velký pohyb v kádru v průběhu jednoho ročníku?

„To asi ne. Statistiky si sice nedělám, ale je o mě známo, že jsem v tomhle směru dost konzervativní. V minulosti byly zápasy, kdy se naše sestava dala kopírovat a odhadovat. Hráči drželi a sestava byla zápas od zápasu stejná. V tom posledním ročníku to bylo všechno dáno zdravotním stavem hráčů, od něhož se vše odvíjelo. K některým věcem jsme byli donuceni. Ke konci jsme se toho ale nebáli. Člověk musí pracovat s mladými hráči. Myslím si, že klukům to hodně pomohlo. Vstupy do zápasů přišly pro některé někdy hodně brzy, poté nastala určitá prodleva, třeba půlroční. Když si to na jaře šli podruhé zkusit, tak výkony byly mnohem lepší.“

Jak moc v průběhu sezóny pomáhali mladším hráčům ti zkušení?

„S tímto nemáme nikdy absolutně žádný problém. Moc si cením toho, jak zkušení umí mladé kluky přijmout a podpořit je. Kabina je zdravě nastavena. Jsou v ní hráči, kteří mají velké charisma, dobrý charakter a jsou bráni jako lídři. Je důležité, že je v kabině máme, protože v jiných klubech s tímto občas mívají problémy. Naše kabina umí hráče podržet, když vidí snahu. Máme tedy zdravě nastavenou kabinu, která vždy přijme kluky, jimž trvá i tři, čtyři měsíce, než do kolektivu zapadnou.“

Které zápasy byly z vašeho pohledu nejpovedenější?

„Domácí zápasy, kdy jsme porazili přední týmy soutěže. Ať už to bylo Strání (4:2), Slavičín (5:2), nebo Kozlovice (2:0). Dobře jsme zahráli i na půdě Slavičína. Vždy záleží na tom, co vám soupeř dovolí. Když porazíte někoho z čela tabulky, tak to vždy potěší. Podstatné také bylo, jakou sestavu jsme mohli nasadit. Mrzí mě třeba, že proti Bzenci, který považuji za nejkvalitnější mužstvo soutěže, jsme se ani v jednom případě nesešli v nejsilnější sestavě a nemohli jsme si to s ním rozdat naplno.“

Zápasy proti Bzenci tedy považujete za ty nejméně povedené?

„To přímo ne. Mrzí mě, že jsme do obou šli s tím, že šance na úspěch je malá. Šli jsme si to odtrpět a karty nebyly otevřené. To samé na půdě Strání, kde sice výsledek nebyl tak krutý, ale šance na úspěch byla minimální.“

Jaká byla negativa sezóny?

„Nechci říkat, že to byly zdravotní problémy. To je prostě nedílná součást fotbalu a nejsme jediným oddílem, který by s tím měl v průběhu roku problémy. Nechci být vyloženě negativní, takže řeknu, co byla naše největší ztráta. Soutěž nám ukázala něco, co si člověk přizná až ve chvíli, kdy to ztratí. Byl to odchod Peti Kameníka. Když jsem se nad tím zamyslel, tak Peťa byl u vzestupu Jiskry, který začal před nějakými deseti, jedenácti roky. Protože přišel v období, kdy jsme hráli nižší soutěže, načež následovala šňůra postupů až do třetí ligy. Po jeho odchodu je to vidět na našem skóre. Celá defenzivní čtyřka musela začít hrát jiným stylem. Naši beci byli zvyklí, že v šestnáctce mají Peťu, který posbíral všechny míče. Po jeho odchodu se hra musela změnit, proto nám i začátek sezóny zle nevyšel a dostávali jsme hodně branek. Trvalo, než jsme si osvojili jiný defenzivní styl, kdy obránci museli jinak přistupovat ke standardním situacím, než byli zvyklí. To ale není nic proti gólmanům. Peťa měl svůj styl, naši současní brankáři mají jiné dispozice. Trvalo nám dost dlouho, než jsme si na to zvykli. Na začátku sezóny nás také hodně trápil odchod Kamila Kocúra, který se pak nakonec vrátil zpět. Takže starosti s defenzivou, když si dáte celou tuhle skládanku dohromady, byl asi náš největší problém, který nás trápil.“

Máme za sebou rok v „olomoucké“ divizi. Byla pro vás těžší, než ta „ostravská“?

„Nestavěl bych to do roviny, zda je některá divize lehčí, těžší… Je pravda, že olomoucká divize byla trochu jiná. My jsme potřebovali změnu. Když byla možnost hrát v éčkové divizi, tak jsme po tom šli i z ekonomických důvodů, protože jsme měli hodně hráčů z Olomouckého kraje. To se v zimě změnilo, nyní jich nemáme v kádru tolik. Bylo zajímavé obě soutěže porovnat, protože obě jsou jiné. Největší rozdíly asi byly v zázemí. Na Ostravsku jde většinou o kluby z větších měst, tomu odpovídá i zázemí. Na Olomoucku to byly někdy i kluby z obcí, které měly 300 – 600 obyvatel. Jiný byl i styl hry. Ostrava se snaží více kombinovat, hraje se více po zemi. Když jsme šli do éčkové divize, tak jsme ji na začátku trochu podcenili, zpočátku, než jsme se tomu v některých zápasech přizpůsobili, nám dělalo problémy i to, že se hodně nakopávaly míče a hra byla hodně o soubojích. Tomu odpovídaly i výsledky.“

Pokud se budeme bavit o některých konkrétních hráčích, tak například Tomáš Palys odehrál všech 30 zápasů. Měl by se v budoucnu stát naším klíčovým hráčem?

„To je přesně ten hráč, který by to v budoucnu měl brát na sebe. Je pravda, že v závěru sezóny ho trochu opustila forma, což se ale dá pochopit. Procházel určitou životní etapou, maturoval, takže se to na něm podepsalo. Je to ale hráč, na kterém chceme stavět. V dalších sezónách by se Tomáš měl co nejvíce naučit od Jirky a převzít po něm žezlo. Schopnosti na to má, měl by být lídrem.“

Zatímco na podzim jsme těžili z gólů Petra Čikla, na jaře byl nejlepším střelcem týmu dorostenec Roman Marek.

„Roman do toho naskočil dobře, měl dobrou sezónu. Je pravda, že měl vysoké procento úspěšnosti co se týče gólů a čísel. Když to ale člověk zmapuje, tak je třeba se podívat na to, kdy góly dával. Bylo to v utkáních a situacích, kdy na hřišti byli kluci, kteří mu to uměli nachystat. Je to celé skládanka. Útočník za sebou potřebuje mít silnou zálohu. Pokud tam byla, tak Roman je hráč, který se umí dobře pohybovat v šestnáctce, má dobrou střelu, šlo vidět i jeho dobré sebevědomí, což ukázal svým prvním jarním gólem z poloviny hřiště. To byl možná gól roku.“

Jak to vypadá s Michalem a Jirkou? Kdy se zapojí do přípravy?

„Záleží na nich. V závěru sezóny už jsem je netrápil. U Jirky to ani nešlo. On se zranil v závěru sezóny proti Kozlovicím, začíná rehabilitovat a je ve druhé polovině uzdravovací fáze. To je dobrá zpráva. Michal je na tom také tak, možná by už zasáhl do nějakých bojů v závěru sezóny, ale nechtěli jsme nic uspěchat, protože sezóna byla zachráněná a naší prioritou bylo, aby se uzdravil. Jeho zranění je svalového původu, to je vždy problém.“

Je pro mladé hráče důležité, že se z dorostu do áčka přesouvají ve větším počtu?

„To ukáže čas. Přechod z dorosteneckého do mužského fotbalu je složitý. Vždy se říká, že když se z jednoho ročníku uchytí jeden až dva hráči, tak můžeme být spokojeni. Proto jsem rád, že v současné době máme velký příliv hráčů z dorostu. Jak jsi správně řekl, vycházely a vycházejí nám opravdu silné ročníky. Je to jen na klucích. Příležitost kluci dostanou, uvidíme, jak ji uchopí.“

Je velkou výhodou rýmařovského fotbalu, že máme silnou mládež?

„To bych chtěl vyzdvihnout, protože to je velké plus. Měli jsme v minulosti slabší ročníky, ale nyní, ať už jsou to kluci z ročníků 2004, 2005 nebo 2006, tak to je silná generace. Na trhu totiž není kvalitních hráčů tolik. A když má někdo kvalitní mládež, tak je to velké plus. Na tom ale stavíme, je to filozofie našeho klubu. Jde o koncepční práci, která se teď ukazuje. Doufáme, že nám přinese ovoce.“

Jaký bude další program týmu?

„Pauza je hodně krátká. Pro mě je důležité, aby se uzdravili všichni naši hráči. To je nejdůležitější! Chvíli si od fotbalu musíme ale všichni odpočinout.“